9.1 Ohyb na špičce (Tip Diffraction)
Ohyb vlny je u ultrazvuku všeobecným jevem. Ostrá špička dobře ohraničené vnitřní vady, jakou je trhlina, ohýbá dopadající ultrazvukový svazek, vytváří kulovou vlnoplochu, jejíž dopad na sondu lze použít pro lokalizaci špičky a změření hloubky trhliny. Pro tento test se používají běžné snímače s úhlovým svazkem. Vyšší frekvence snímače produkují silnější difrakční signály.
V příkladu uvedeném níže se použil snímač s frekvencí 5 MHz se 45stupňovým klínem k tomu, aby změřil hloubku trhliny vysoké 0,2" (5 mm) na dně ocelové desky silné 0,5" (12,5 mm). Tvar křivky nalevo uvádí indikaci nalezení amplitudy odraženého signálu (peak-up) z levého rohu trhliny. Sonda je následně přesunuta doprava podle výkresu a difrakční signál špičky se objeví před rohovou indikací. Jakmile je amplituda odraženého signálu špičky nalezena, trigonometrickým výpočtem z délky dráhy zvuku se vypočte vzdálenost k horní části trhliny.
 |  |
 |  |
rohová indikace
|
ohyb na špičce a rohové indikace
|
Příbuznou technikou kontroly svaru je difrakční technika měření času doby průchodu (Time of Flight Diffraction, TOFD), která obvykle využívá dva speciální klíny pro vytvoření podélné vlny pomocí širokopásmových snímačů s vysokým útlumem osazených na protilehlých stranách zkušební zóny v uspořádání pitch/catch. Velikost měniče snímače, frekvence a separace se zvolí tak, aby bylo možné zaplavit prostor svaru zvukem. Signály způsobené ohybem na špičce jsou vizualizovány na snímku příčného průřezového B-skenu. Vzhledem k tomu, že technika TOFD zahrnuje skenování pomocí speciálních přípravků a zobrazovacího softwaru, přesahuje rámec tohoto výukového materiálu.
