2.3 Šíření vln
Energie zvuku používaná při detekci vad se šíří formou různých vln v závislosti na směru šíření vlny a odpovídajícím pohybu molekul ve zkoušeném dílu. Nejčastěji využívanými druhy vln jsou podélné vlny, příčné vlny a povrchové vlny.
Podélné vlny: V podélné vlně je pohyb částic v médiu rovnoběžný s pohybem vlnoplochy. Slyšitelné zvukové vlny jsou podélné vlny. Podélné vlny se šíří nejrychleji ze všech typů vln běžně používaných při ultrazvukovém NDT, v oceli rychlostí přibližně 5900 metrů za sekundu (0,23 palců za mikrosekundu). Podélné vlny lze převést na příčné vlny lomem nebo odrazem, jak je probíráno v kapitole 2.5 níže.
Příčné vlny: U příčných vln je pohyb částic kolmý ke směru šíření vlny. Příčné vlny mají nižší rychlost a kratší vlnovou délku než podélné vlny stejné frekvence a používají se u většiny ultrazvukového testování pro vyhledávání vad s použitím úhlové sondy. Typická rychlost příčných vln v oceli je přibližně 3250 metrů za sekundu (0,128 palce za mikrosekundu). Příčné vlny mohou existovat pouze v pevných látkách, a nikoliv v kapalinách nebo plynech. Mohou být převedeny na podélné vlny lomem nebo odrazem na rozhraní.
Povrchové vlny: Povrchové vlny, známé také jako Rayleighovy vlny, jsou kmitavým pohybem, který se šíří po povrchu zkoušeného dílu do hloubky jedné vlnové délky. Rychlost a vlnová délka jsou podobné jako u příčných vln. Vlny v oceánu jsou příkladem povrchových vln. Povrchové vlny lze využít pro detekci trhlin ve zkoušeném dílu zasahujících k povrchu.
Existuje několik dalších druhů vln, které však nejsou běžně využívány k detekci vad pomocí ultrazvuku. Patří sem Lambovy vlny a různé další formy deskových vln a vedené vlny, které nespadají do rozsahu tohoto výukového materiálu.
